LEKTORKA: Mgr. KAMILA NĚMEČKOVÁ, Ph.D.

ANOTACE

Jedním z rozdílů mezi starým a novým paradigmatem je skutečnost, že nové paradigma je účastné. Každý z nás jsme spolutvůrci stávajícího stavu a každý z nás ovlivňujeme nejen prostor, ve kterém žijeme, ale i kolektivní nevědomí. Pozice, ve které už nejsme v bezmocné dětské roli s sebou nese i zvýšenou odpovědnost. Abychom mohli čelit globálním krizím a výzvám a směřovat k vědomé systémové proměně, potřebujeme začít u sebe. Pojem individuace je ústředním konceptem Jungovy analytické psychologie. Individuační proces je cesta k nalezení bytostného, autentického já. Směřuje k prožívané celosti a k uskutečnění vlastních potenciálů a možností. Individuační proces začíná porozuměním osobnímu životnímu příběhu a schopností rozpoznat a změnit modely chování a životní scénáře, která jsme si přinesli z rodiny a současného společenského prostředí. Většina psychoterapií končí u rostoucího uvědomování si sebe sama, rozpoznání a zpracování vlivů a traumat, avšak jak už poukázal C.G.Jung, pro dosažení skutečné moudrosti a zralosti je zapotřebí  postupovat dál. Individuační proces  pokračuje kultivací vyšších etap vývoje vědomí, které nám umožňují  vstoupit do vědomého kontaktu s naší spirituální stránkou. Zatímco egoistická seberealizace vede k narcistickým formám spirituality, skutečná individuace znamená propojení s vlastní i kolektivní hlubinnou vrstvou a souvisí s hledáním smyslu života a nalezením svého místa ve společnosti. Cílem kurzu je představit základní psychologické dovednosti a další antropologické a religionistické znalosti, které nám umožní pochopit nejen svůj příběh ale naučí nás dívat se s odstupem, tolerancí a soucitem i na příběhy druhých. I cesta k vědomému partnerství a vědomému rodičovství a stejně tak ke zdravé společnosti, začíná v nás. V průběhu kurzu se pokusíme najít odpověď na klíčovou otázku, která je základem pro zdravé vztahy nejen v partnerské a rodičovské oblasti, ale také ve sféře občanské angažovanosti: Jak projít individuační proces směřující k osobní integritě a celistvosti?

 

OBSAH KURZU

Utváření našeho „já“ se z velké části formuje v rodině, která je dnes složená mnohem různoroději než dříve. Žijeme v době, kdy se otázky osobnostního růstu, kvality vztahu a výchovy stále více dostávají do obecného povědomí, ale systém tradičního vzdělávání na tyto potřeby doposud téměř nezareagoval. Při neexistujícím osobnostním vzdělávání, které by nás mohlo vést k pochopení vlastního příběhu a vnitřnímu růstu jsou i vztah partnerů a následná výchova dětí pouze vědomě či nevědomě odezírány z rodičovských vzorů a to formou: budu to dělat stejně, lépe nebo úplně jinak než rodiče. Tento přístup je dnes znatelně nedostačující. V rámci tématu individuačního procesu se tedy budeme věnovat i problematice rodičovských a společenských komplexů, tlaku společnosti a „ducha doby“.  Ukážeme si např. škodlivé vlivy odtažité výchovy a „černé pedagogiky“, která láme duši jedince a poukážeme i na důsledky příliš liberální výchovy. Uvědomíme si proč jsou bezpodmínečná láska, vnímavost ke skutečným potřebám dítěte a hranice ve výchově základními kameny zdravé společnosti. V průběhu mapování vlastního příběhu se zaměříme i na struktury osobnosti a jejich dynamiku a rozvineme téma traumatu a cesty vedoucí k jeho zpracování. Objasníme souvislost tzv. sociálního porodu a rituálu přechodu do dospělosti, jenž v západní společnosti prakticky úplně absentuje. Neopomeneme ani zastavění ve světě pohádek a mýtů, které jsou mimořádně bohatou a inspirativní pokladnicí zkušeností lidského ducha. Podstatný prostor bude průběžně věnovaný i tématu spirituality souvisejícího s formováním etického přístupu ke světu. Vedení k laskavosti a hledání moudrosti jsou nejmocnější nástroje, které proměňují život jak na osobní tak na kolektivní úrovni.

 

  1. Spiritualita a individuační proces – mapa. Úvod do Nového paradigmatu v kontextu individuace.
  2. Význam arteterapie a prožitkové roviny, techniky individuačního procesu. Psychospirituální krize.
  3. Přechodové a iniciační rituály a jejich význam v životě člověka a společnosti, sociální porod, pohádky a mýty – cesta hrdiny.
  4. Mapování vlastního příběhu, transgenerační analýza. Utváření našeho já a význam rodičovského zrcadlení. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty a další životní scénáře blokující harmonické prožívání života. Antistrategie přežití.
  5. Individuální struktura osobnosti a různé typy charakterů (narcistická, depresivní atd.), porucha osobnosti. Stín v nás.
  6. Trauma, posttraumatická stresová porucha. Panická ataka. Psychosomatika a tělesná dynamika. Význam a etapy psychického procesu. Zpracování ztrát.
  7. Romantická zamilovanost a dlouhodobá partnerská láska, animus a anima. Hieros gamos – spojení protikladů.
  8. Cesta západní společnosti k nové kapitole v porodnictví, kontaktní rodičovství a jeho přínosy, bezpodmínečná láska a tematika hranic ve výchově.
  9. Pozitivní psychologie a další způsoby přístupů k životu napomáhající duševní odolnosti. Individuační proces a spirituální stupně vědomí.

 

LITERATURA

Bettelheim, B. (2000): Za tajemstvím pohádek. Lidové noviny.
Campbell, J. (2000): Tisíc tváří hrdiny. Portál.
Dodge, N. (2011): Váš mozek se dokáže změnit. Computer Press.
Leboyer, F. (1995): Porod bez násilí. Stratos.
Millerová, A. (1995): Dětství je drama. Lidové noviny.
Müller, L. & Müllerová, A. (ed.): Slovník analytické psychologie. Portál.
Němečková, K. (2016): Kapitoly k nenáboženské spiritualitě. Carpe Momentum.
Odent, M. (2000): Znovuzrozený porod. Argo.
Röhr, P. (2015): Podminované dětství. Dialog.
Říčan, P. & Janošová, P. (2016): Spirituální výchova v rodině. Portál.
Sears, W. & Searsová, M. (2012): Kontaktní rodičovství. Argo.
Shapiro, L. E. (1998): Emoční inteligence dítěte a její rozvoj. Portál.
Spitzer, M. (2014): Digitální demence. Host.
Turner, V. (2004): Průběh rituálu. Computer Press.