doc. Enzo Essenza, Ph.D.

Dystopie, utopie, protopie. Tato slova nejsou právě běžné a běžný není ani kontext, ve kterém s nimi pracuješ. Jak jsi se dostal tématu, kterému se ve svých kurzech věnuješ?

Moje kurzy se točí kolem jedné velké otázky, kterou je velmi těžké zodpovědět: budoucnost. Budoucnost v celém námi uchopitelném spektru možností, které se týkají jednotlivců, rodin, organizací, vesnic, měst, národů, mezinárodního společenství i Země jako celku. Uchopit tuto šířku v průběhu jednoho kurzu je náročné, ale právě toto tvoří skutečnost, ve které jsou zasazeny naše životy.

Zájem o budoucnost si nesu už od mého dětství. Byl jsem jedním z lidí, kteří si mysleli, že přechod mezi tisíciletí bude problematický. Mýlil jsem se. Proběhl hladce, protože většina institucí se na něj připravila. Vlády a firmy vynaložili obrovské množství prostředků na podporu počítačových technologií, které nám pomohly do nového tisíciletí vstoupit bez větších obtíží. Dnes, o dvacet let později se můžeme ptát: jsme stejně dobře připraveni na budoucí výzvy, které svou komplexností nesmírně převyšují pochybnosti spojované s vstupem do nového tisíciletí? Zkoumání různých scénářů budoucnosti má pro mě několik rozměrů. Z profesionálního hlediska se věnuji designu institucí a síťování, které by v budoucnu mohly sloužit rozvoji vyššího lidského potenciálu. Je to prostě moje životní vášeň. Důležitý je pro mě i osobní rozměr. Na osobní úrovni jsem na turbulentní scénáře budoucnosti velmi slabě připraven. Spolu s mojí rodinou si nepěstujeme vlastní jídlo. Pokud by byly obchody po delší dobu zavřené, neměli bychom co jíst. Pokud by přestala fungovat i dodávka pitné vody, měli bychom vážné problémy. Nejsme připraveni na možnost ztráty množství výhod stávající prosperity, na nedostatek zdrojů, na inflaci a na prázdný bankovní účet. Nejsme připraveni na ztrátu politické stability a výsad demokracie. Myslím, že podobně je na tom množství lidí. Jsme zvyklí na to, že policie je tu na to, aby nás chránila. Když se však podíváme například na Turecko, vidíme, jak snadno je možné ztratit demokracii a jak rychle se mohou bezpečnostní složky obrátit proti svým vlastním občanům. Ještě nikdy jsme nestáli před tak komplexní soustavou výzev jako dnes. A ještě nikdy nebyla člověku svěřena taková výsada vědomě formovat svou budoucnost jaké se můžeme těšit dnes. Jaký zajímavější a důležitější předmět studia si lze představit?

Mluvíš o velkých výzvách doby. Jak naši dobu vnímáš a jaké jsou podle tebe hlavní výzvy, které jako společnost musíme překonat?

Přestože mnoho institucí stále funguje moderním způsobem, naše společnost jako celek už dávno vstoupila do postmoderní éry. Největším pozitivem tohoto posunu je, že staré instituce a staré způsoby myšlení postupně zanikají a vytvářejí prostor pro nové možnosti. Velkou výzvou je vypořádat se s institucionálním chaosem a spory spojenými s hledáním správného směrování. Je poměrně časté, že i lidé, kteří mají k sobě z hodnotového hlediska blízko nedokáží efektivně spolupracovat. A budování mostů mezi lidmi je stále obtížnější, protože každý chápe stejná slova odlišným způsobem.

Naše doba ale není charakterizována pouze pnutím mezi moderními a postmoderní hodnotami. Začínají se v ní stále více projevovat i hodnoty transmoderní. A v mnoha částech světa i aspektech našeho vlastního fungování jsme stále ponořeni v předmoderních formách vědomí. K proměnám kulturní paradigmatu v minulosti docházelo pomalu a v poměrně jasné sekvenční návaznosti. Dnes tento proces probíhá mnohem rychleji a je mnohem komplexnější – různé aspekty těchto moderních, postmoderních, transmoderních a předmoderních hodnotových a světonázorových systémů spolu koexistují, soutěží a navzájem se ovlivňují mimořádně dynamickým a těžko uchopitelným způsobem. Právě proto je současná doba především dobou přechodu a projevy této přeměny je možné vidět ve všech oblastech. Jsme svědky evoluce vědomí, proměny hodnotového systému, růstu vlivu generací Y a Z, narůstajícího množství kulturních kreativců, ale také množství projevů kulturního úpadku. Velká část populace je ponořena v konzumním způsobu života a množství (sebe) destruktivních vzorců myšlení a jednání. Mnoho mladých je závislých na digitálních technologiích, které mají na společnost nesmírný dopad. Hlavním úkolem, před kterou všichni stojíme, je v této komplexní a často chaoticky působící záplavě vlivů, směrů, perspektiv, trendů a tendencí identifikovat ty, které mají největší potenciál vést k smysluplné budoucnosti.

Jaké jsou podle tebe zásadní znalosti a dovednosti, kterými by měl dnes člověk disponovat? Do jaké míry dnešní vzdělávání žáků na tyto dovednosti připravuje?

Existuje soustava poznatků a dovedností, kterými by měl disponovat každý člověk? Myslím si, že ano. Přesná povaha této soustavy se však v různých dobách lišila. Hlavní otázka je: jaké poznatky a dovednosti jsou klíčové pro dnešní dobu? Pokud se na tuto otázku podíváme z perspektivy témata kurzu, můžeme říci, že kritické poznatky a dovednosti jsou ty, které nám umožní se co nejlépe připravit na různé scénáře budoucnosti a které nám zároveň umožní pomáhat realizaci těch nejoptimálnějších scénářů.

Vzdělávací systém v jeho dnešní podobě v mladých lidech poznatky a dovednosti potřebné pro přípravu na budoucnost, či aktivní podporu tvůrčích řešení vedoucích k smysluplné budoucnosti, téměř vůbec nerozvíjí. Nerozvíjí v nich ani vyšší kognitivní funkce přesahující úroveň prostých poznatků, jakými jsou například kontextuální chápání a moudrost. Totéž platí o kompetencích potřebných pro rozvíjení dlouhodobě fungujících vztahů jako laskavost či empatie. Přestože tyto kvality jsou pro budoucnost nejzásadnější, dostatečně je nerozvíjejí ani různé alternativní pedagogické přístupy. Právě proto jsem velmi rád, že se mohu podílet na programu Nový příběh, který na centrální místo klade právě všechny tyto dimenze.

S tím, co víš a o co se v soukromém i profesionálním životě snažíš, jak vnímáš tento program?

Program Nový příběh představuje prototyp, důležitý milník na cestě ke “vzdělávání pro budoucnost”. Velmi si vážím každého, kdo mu je ochoten věnovat svůj vzácný čas, ať už se jedná o jeho designéra a organizační tým nebo o lektory a účastníky. Je třeba hledat cesty rozvoje a šíření tohoto programu a zároveň třeba v jiných zemích vytvářet možnosti podobně orientovaných vzdělávacích inovací. Následně je třeba začít vytvářet vzdělávací instituce vycházející z filozofie tvůrčí reflexe velkých výzev doby, včetně vysokých škol integrálního typu. Orientaci celého vzdělávacího procesu je třeba zaměřit směrem k budoucnosti, k rozvíjení teoretických a k praktických aspektů podporujících uskutečnění scénáře budoucnosti, ve kterém bude vztah člověka a světa vzkvétat na všech úrovních. Nemám tu vůbec na mysli kosmetické změny postavené na obohacení běžného vzdělávacího procesu o pár kurzů zde a pár workshopů tam. Něco takového je samozřejmě vítáno, ale nevede to k zásadnějšímu kvalitativnímu posunu. To, co mám na mysli, je celosystémové přenastavení vzdělávání ve všech jeho rozměrech.

Proč myslíš, že tvé kurzy byly zařazeny do série kurzů a workshopů, které spolu tvoří balík v podobě tohoto jednoletého programu?

Doba, ve které žijeme je dobou velké transformace. Výsledkem může být dystopie vedoucí k destrukci nebo protopie vedoucí k nové renesanci. Nejpravděpodobnější scénář je geograficky rozčleněný mix rozkladných a regenerativních procesů. Geografie bude nabírat na důležitosti, protože z hlediska reálně žitých hodnot bude stále více záležet na tom, v jakém státě, regionu, či konkrétním místě člověk žije. Program Nový příběh je spouštěn ve střední Evropě, kde čelíme velmi specifické soustavě výzev. Je proto velmi smyslupné, aby lektoři zapojeni do tohoto programu společně s účastníky hledali odpovědi na tyto výzvy nejen na úrovni abstraktních pojmů, ale zejména na úrovni konkrétní spolupráce při hledání praktických řešení. Téma, kterému se věnuji, přináší klíčové aspekty celkového kontextu potřebného pro vědomé uchopení naší situace. Rozhodně si však nemyslím, že pokrývá všechny klíčové aspekty a proto se velmi těším z toho, že je program vyskládaný jako promyšlená mozaika navzájem komplementárních témat. U mnoha z nich budu v pozici studenta stejně jako ostatní účastníci.

Instituce s největší kapacitou formovat lidi je vzdělávání. Proč je podle tebe důležité, aby kvalitní učitelé měly zvládnutý obsah tvých kurzů?

Vědomá práce s budoucností je klíčová pro každého a velmi zásadní je pro každého, kdo pracuje s lidmi, protože právě učitelé a vedoucí týmů mají největší možnosti pozitivní přeměňovat společnost. Mohou v nemalé míře oslabit a rozptýlit množství dnes rozšířených iluzí, ať už se jedná o tendenci strkat hlavu do písku před velkými výzvami naší doby nebo o rozvíjení hyperspecializace, vedoucí místo snahy o uchopení celku ke zkoumání izolovaných fragmentů skutečnosti. Učitelé a  vychovatelé v minulosti patřily mezi nejvýznamnější profese. Zdá se, že dnes to už neplatí. Pokud by však učitelé začali připravovat nové generace na budoucnost a pokud by byli schopni v mladých rozvíjet cit pro odpovědnost a vážnost celé naší situace, myslím si, že by své profesi dokázali navrátit její postavení.

Co si z kurzu odnese účastník, který se nepohybuje v oblasti vzdělávání, například běžný zaměstnanec mezinárodní firmy nebo státní správy?

Otázky spojené s naší budoucností pokládám za relevantní pro všechny lidi. Je pravda, že lidé, kteří pracují v mezinárodních firmách nebo ve veřejných službách ve většině případů nejsou obeznámeni s typem otázek, kterým se věnují mé kurzy a program Nový příběh jako takový. Obsah kurzů i programu jim může přijít jako poměrně vzdálený, ale o to relevantnější pro ně je. Úkolem vzdělávání není lidí utvrzovat v jejich aktuálním způsobu myšlení a jednání ale otevírat nové možnosti a nové zkušenosti. Jeho cílem je v lidech rozvinout jejich vyšší potenciál, který běžný vzdělávací systém a následná každodenní pracovní rutina ve společenských institucích celkem paralyzují. Účastníci kurzů se v jejich průběhu naučí klást otázky spojené s jejich vlastní budoucností do kontextu budoucnosti, která se týká nás všech. Toto není něco, co by mělo zajímat pouze lidí pracujících v různých think-tancích zaměřených na rozvíjení strategií podporujících udržitelný způsob života. Věnovat těmto otázkám hlubokou pozornost a systematicky s nimi pracovat je úkolem každého člověka.

Pokud by si měl co nejvýstižněji formulovat co bude ovládat absolvent tvých kurzů, co by to bylo?

Pokud kurzy účastníkům pomohou na jejich osobní cestě hledání inspirativních způsobů tvůrčí práce s budoucností, splní svůj účel. Někteří z účastníků budou přijatý impuls rozvíjet v oblasti investigativní žurnalistiky, jiní jako právníci nebo jako občanští aktivisté. Do veřejného sektoru budou vnášet nejvyšší politický kapitál v podobě nekorumpovatelnosti. Další budou pracovat na vytváření permakulturních zahrad, nízko-energetických domů nebo přinášení příležitostí pro děti a teenagery zažít a zamilovat si přírodu. Mou vlastní cestou je rozvíjet funkční vize pro pozitivní budoucnost. Před deseti lety jsem na Palackého univerzitě v Olomouci spustil projekt věnovaný transformativnímu leadershipu, který zahrnoval více než 100 lektorů z celého světa a více než 4000 studentů. Přinášely jsme transdisciplinární orientované kurzy, jaké člověk běžně na univerzitní půdě nenajde. Tento projekt mi ukázal, jak hluboko je třeba jít, pokud chceme skutečně transformovat vzdělávací systém tak, aby dokázal lidi skutečně připravovat na budoucnost. Jde o výzvu, která v plnosti ještě nebyla uchopena politickou agendou, médii, ani vzdělávacími inovátory. To, co účastníci kurzů mohou získat, je možnost v pozici pionýrů vstoupit do této neprobádané, ale pro budoucnost absolutně klíčové oblasti.